O knize: 2017 / "...Ano, Sergej Iljič Kuzevanov nebyl vůbec hlupák, ale velmi chytrý a užitečný člověk pro své rodina. A ti, kdo ho považovali za nenasytného chraptivého a zkorumpovaného úředníka, který plival na lidi pro osobní prospěch, byli na omylu. Kuzevanov se samozřejmě nesnažil kvůli penězům, ale jako mnoho lidí v důchodovém věku kvůli intonaci svých blízkých. Koneckonců, pokud člověk ve svých upadajících dnech nemá nic na svém jménu - ani peníze, ani nemovitosti - pak jakou intonaci může očekávat od svých blízkých? "Máš na sobě polévku!" – řekne mu manželka hrubým hlasem. Jinak možná neřekne vůbec nic, jen bude bolestně mlčet a házet misku s nálevem chudákovi pod nos. A pak bude v domě takové ticho, jako když vlak projíždějící odlehlou městskou periferií dlouhou dobu přehluší všechny drobné živé zvuky svým táhlým pískáním Ano, tak to ví manželka chudáka jak mlčet. Proč však mlčet... Pravděpodobně mu nenaservíruje ani polévku.…»